Sum 41 > Kapela > Historie

Historie

Základy této vynikající kanadské pop-punkové (punk-rockové) kapely započaly někdy kolem roku 1994 v Ajaxu, na předměstí Toronta, kde se kamarádi ze střední školy Deryck Whibley a Steve Jocz potkávají v kapele Kaspir, která v začátcích ještě úplně nehrála punk-rockovou hudbu, ale přesto se k ní už začala přiklánět. Zlom přišel v roce 1996, kdy hoši navštívili Warped Tour a viděli zde kapely jako NOFX nebo Pennywise, z kterých byli nadšení. Všechno se v jejich hlávách najednou změnilo a začali snít o tom, že si na Warped Tour taky jednou zahrají a tak se rozhodli změnit styl a vytvořili Sum 41. Název vznikl podle toho, že v den vzniku kapely byl 41. den léta (Summer zkráceně Sum). Vtipné ale na tom je, že nebyl skutečný 41. den léta. Hoši považivali za začátek léta den, kdy jim skončila škola. Hlavní základnou pro kapelu v té době bylo Chameleon Cafe, které bylo v malém Ajaxu prakticky jediným místem, kde se scházela zdejší omladina a kde vystupovaly místní kapely. Jako manažer začíná Sum 41 zastupovat Greig Nori, kytarista kapely Treble Charger, kterého Deryck přiměl, aby se přišel podívat na koncert Sum 41. Manažera jim dělá i přesto, že s touto funkcí nemá žádné předešlé zkušenosti.

Mladá léta Sum 41Dalším stálým členem kapely byl Dave Baksh, který přichází přibližně o rok až dva později. Na postu basisty se v začátcích střídá jeden basák za druhým. Mezi tyto basisty patřili například Mark Spicoluk (později v Closet Monster nebo v doprovodné kapele Avril Lavigne) nebo Richard Roy přezdívaný "Twitch", se kterým v březnu 1998 Sum 41 nahráli svou demo nahrávku, která obsahovala 4 písně. Často bývá tomuto demu mylně připisován název "Rock Out With Your Cock Out". Ve skutečnosti však demo nemá název žádný a bylo určeno především pro nahrávací společnosti, mezi které jej Sum 41 rozeslali. V únoru roku 1999 se pozice basisty konečně ustálila, když do kapely přichází Jay McCaslin. Díky úspěchům kapel jako jsou Green Day a Blink-182 se pár měsíců po příchodu Jaye Sum 41 naskytla příležitost podepsat smlouvu se společností Island Records na nahrání alba. Tomu dopomohly i videokazety, které obsahovaly záznam různých šílených skopičin, které Sum 41 vyváděli, a které rozeslali nahrávacím společnostem po neúspěchu jejich demo kazety.

Této příležitosti se chopili a své první album vydávají v roce 2000. Jmenuje se Half Hour Of Power (má necelou půl hodinu), ale není to ještě plnohodnotné dlouhohrající album, nýbrž jen EP. Má 11 skladeb, ze kterých se 3 písně (Summer, Another Time Around, What I Believe) objevily již na předešlém demu. K písni Makes No Difference, kterou jako singl vypouštějí do rádií, natáčejí svůj amatérský videoklip. Televize jej ale v původní verzi nechtějí vysílat, a tak později vzniká profesionální klip, který je aspoň trochu zviditelní, ale o žádný velký úspěch se nejedná.

Druhé a tentokrát již klasické dlouhohrající album vydávají v roce 2001 opět u Island records. Jmenuje se All Killer No Filler. Pilotní singl Fat Lip, který v sobě kloubí prvky punku a hip-hopu i celé album má velký úspěch a ve světových hitparádách se umisťují na prvních místech (ČR-Zlatá Medůza 11 místo). Vstoupili i do TRL charts, což je americká show na MTV. Sum 41 začali na 10. místě, až se postupně 16. června 2001 vyšplhali na 1. příčku. Následovaly další singly a klipy (In Too Deep, Motivation, Handle This), další úspěchy a MTV začíná zaznamenávat jejich činnost. Jejich existence neunikne ani mnoha filmovým tvůrcům a tak se hudba Sum 41 začala prosazovat i na plátně či v televizi. Vyrovnávají se kapelám jako jsou Blink 182, kterým na turné dělají předkapelu. Absolvují poprvé celou vysněnou Warped Tour a později se vydávají i na vlastní světové turné. Koncerty se ale stávají pro okolí noční můrou. Kapela ničí vše co vidí, hotelové pokoje, autobus kterým jezdí na koncerty,... Tehdejší prezident Island Records Lyor Cohen v tom kapelu však podporuje a slíbí, že label způsobenou škodu uhradí, pokud budou hoši napáchanou spoušť zaznamenávat. Sum 41 si samozřejmě všechno na kameru natáčejí a později tyto nahrávky vydávají na DVD Introduction To Destruction, na kterém jsou zaznamenány také starší šílené nahrávky. Na DVD se nachází i záznam z Londýnského koncertu.

V roce 2001 rovněž nahráli spolu s Tenacious D píseň Things I Want, která se objevuje na vánoční kompilaci Kevin & Bean Present Swallow My Eggnog. Na stejné kompilaci se pak ještě nachází song Unwritten Christmas kapely Unwritten Law, na kterém se Sum 41 také podíleli.

Dalším úspěchem byl singl It's What We're All About z dubna 2002, který se stává jednou z ústředních skladeb na soundtracku k filmu Spiderman. Píseň se již objevila v jiné verzi na jejich prvním EP. Dá se říct, že nová verze byla v mnohém lepší a Sum 41 k ní natočili hodně povedený, spidermanovský videoklip. Podle mínění samotných členu Sum 41 je ale tato píseň jejich nejhorší.

The SumsKapela dospívá a to se také odráží na jejich novém albu, které vychází koncem roku 2002. Album Does This Look Infected? je tvrdší a propracovanější než předchozí alba. Texty jsou také mnohem propracovanější než na předchozích albech. Nejsou už tak infantilní jak tomu bylo kdysi, chlapci si už mnohem více uvědomují dění ve světě kolem nich. Skladby si i přesto stále zachovávají svou melodii. K nové desce se vyjádřil zpěvák Deryck Whibley takto: "Myslím, že jsem se při tvorbě téhle desky moc díval na CNN. A taky se mi zdá, že stárnu. Když jsi mladý, omlouvá to tvoji stupiditu, ale jak vyrosteš, je dobré vědět o všem, co se děje." Album se ale svou slávou albu AKNF nevyrovnává. K pilotnímu singlu Still Waiting, který reflektuje Deryckovu nespokojenost se současným světem plným nenávisti, natáčejí videoklip. Po něm přichází další videoklip k singlu The Hell Song, který je zase o jednom z jejich blízkých přátel, který zjistil, že je nakažen virem HIV. Nakonec ještě vychází poslední videoklip a singl Over My Head (Better Off Dead) vydaný pouze pro Kanadu a Japonsko. Z jejich celosvětového turné také vychází další DVD Sake Bombs And Happy Endings, Live In Tokyo.

V roce 2003 "vypomáhají" Iggy Popovi s písní Little Know it All, vydané na albu Skull Ring. Ve stejném roce Sum 41 také získávají svou první Juno Award (kanadské hudební ceny, které uděluje odborná porota), v kategorii Nejlepší kapela. V dubnu 2004 se Sum 41 podílejí na kompilaci Rock Against Bush písní Moron.

Dalším velmi důležitým mezníkem v historii Sum 41 byla návštěva třetí největší země Afriky, Demokratické republiky Kongo, ve společnosti nadace "War Child Canada" v rámci natáčení dokumentu, který má mimo jiné hovořit o potlačování lidských práv, stavu uprchlických táborů, úloze dětských armád apod. V červnu 2004, když v zemi vypukla občanská válka, se členové Sum 41 a mnozí další (nejméně 40) civilisté ocitli v přímém ohrožení života. Z hotelu, na který se střílelo, jim s evakuací pomohl kanadský voják OSN Chuck Pelletier. Slibují mu, když to přežijí, že po něm pojmenují své nové album, které mělo původně vyjít pod názvem Hot Blonde Snooter Sandwhich. To nakonec vychází, jak slíbili, pod názvem Chuck v říjnu roku 2004. Je opět jiné než předchozí alba. S pop-punkem už toho má společného pramálo, snad na jednu výjimku. Album je na jednu stranu hodně tvrdé a na druhou se na něm najdou téměř popové písně. Propagaci zahajují singlem We're All To Blame, což byla jediná píseň napsaná až po incidentu v Kongu. přežiliTím byla z tracklistu alba vyřazena píseň Noots, jenž se alespoň zařadila do soundracku filmu Fantastická Čtyřka. K We're All To Blame se přidává i singl Pieces. K oběma Sum 41 natočili i videoklipy. Přidává se také videoklip k Some Say. Tento singl mohli lidé slyšet v kanadských a japonských rádiích. V USA a Evropě byla do rádií jako singl nasazena píseň No Reason.

Část fanoušků změnu hudebního stylu Sum 41 na desce Chuck nesla velice těžce a desku odsoudila. Naopak hudební kritika album oproti předchozím počinům Sum 41 velmi chválila a kapela za ni získala v roce 2005 svou druhou Juno Award. Tentokrát v kategorii Nejlepší Rockové album roku.

To, že se hoši neomezují jen na jeden styl hudby dokazují například spoluprácí s raperem Ludacrisem na rockovém remixu písně Get Back nebo prací na coververzi písně Killer Queen, jež se objevila na albu Killer Queen: A Tribute To Queen.

První polovina roku 2005 byla pro Sum 41 spíše ve znamení koncertů. Chlapci se také objevují v několika filmech a to v dokumentu Punk's Not Dead a také v komedii Dirty Love. V listopadu také vychází na DVD dokument Rocked: Sum 41 in Congo. Tou dobou také kapela oznamuje menší tvůrčí pauzu a plánované nové album, které mělo vyjít v průběhu roku 2006 se odsouvá na blíže neurčenou dobu. Později vychází najevo, že v této době nepanovala v kapele dobrá atmosféra a Sum 41 byli téměř na pokraji rozpadu. Fanoušci jsou alespoň uspokojeni živým albem Happy Live Surprise, které je zaznamenáno z předchozí Go Chuck Yourself Tour, a které vychází koncem roku 2005 v Japonsku. Ve zbytku světa se živák objevuje v březnu roku 2006 pod názvem Go Chuck Yourself.

V květnu 2006 se po téměř desetiletém působení rozhodl kapelu opustit kytarista Dave Baksh. Svůj odchod připisuje rozdílným pohledům na další tvorbu kapely. Samotný odchod z kapely byl ale přátelský, protože ostatní členové tušili, že to někdy přijde a první co mu popřáli bylo aby byl šťastný. Zároveň Dave zakládá se svým bratrancem Vaughnem Lalem kapelu Brown Brigade, která hraje klasický metal - hudbu, která je Daveovu srdci mnohem bližší. Zbytek kapely také dodává, že budou hledat náhradu pouze pro koncertní účely. Nechtějí, aby byl případný budoucí kytarista plnohodnotným členem kapely což znamená, že by se neměl objevit ve videoklipech ani na oficiálních fotografiích. Se Sum 41 se v této době rozchází i jejich dlouholetý manažer Greig Nori.

V půlce roku 2006, kdy Sum 41 začínají pracovat na novém albu, se Jay "Cone" McCaslin zároveň začíná intenzivně věnovat svému vedlejšímu projektu The Operation - později přejmenovaný na The Operatin M.D., který založil s Toddem Morsem, jenž působil v kapelách H2O nebo Juliette And The Licks. Svou první desku We Have An Emergency vydávají 20. února 2007.

Ještě před vydáním desky Coneova vedlejšího projektu rozjíždějí Sum 41 v lednu 2007 svůj onlineový pořad Road To Ruin, ve kterém zveřejňují své šílené nahrávky ze svých koncertů i z jejich zákulisí, jak ničili vše co jim přišlo pod ruku.

Poprvé ve třechV dubnu 2007 vypouštějí Sum 41 do internetového prodeje první ochutnávku z připravovaného alba a to píseň March Of The Dogs se svým politickým textem zaměřeným proti americkému prezidentovi Georgu Bushovi. V červenci 2007 pak vychází již kompletní páté studiové album, které nese název Underclass Hero. Jak už to tak u Sum 41 bývá, je opět velmi odlišné od předešlých alb. Dalo by se rozdělit na dvě části. Jedna část alba se nese v duchu klasických Sum 41, kteří v těchto písních předvádějí styl podobný své starší pop-punkové tvorbě. Mezi tyto písně také patří pilotní singl Underclass Hero, který obsahuje refrén z jejich staršího b-side tracku Subject To Change. V druhé, pomalejší, části alba dostávají prostor nástroje jako jsou například akustické kytary, piáno nebo také smyčcové nástroje. Druhým singlem je song Walking Disaster, který v sobě kombinuje obě části alba. Pomalou část alba pak zastupuje třetí singl With Me. Na turné s sebou Sum 41 berou na výpomoc kytaristu Toma Thackera z kapely Gob.

Asi po ročním koncertování začínají Sum 41 pomalu pracovat na nástupci alba UH. Mezeru mezi alby vyplňují best of albem, které se dostává do prodeje koncem listopadu roku 2008 pod názvem 8 Years of Blood, Sake, and Tears. Vychází pouze v Japonsku a kromě většiny singlů a pár živých nahrávek obsahuje i zcela novou píseň Always, která je nasazena i do Japonských rádií. Po úspěchu této japonské verze vychází album s pozměněným obalem a tracklistem i v Severní Americe. Do prodeje se dostává v březnu 2009 pod názvem All The Good Shit. Obě verze také obsahují bonusové dvd s většinou videoklipů Sum 41.

Původně měli Sum 41 ještě v plánu vydat na jaře 2009 sedmipísňové EP, které nahrávali koncem roku 2008. Deryckovi však připadají songy natolik dobré, že by je bylo pro EP škoda, a tak Deryck vrhá veškeré své síly na psaní rovnou celého alba. Na přípravách se částečně podílí také Tom, u nějž se jeho původní funkce koncertního kytaristy v průběhu roku 2009 změnila na status oficiálního člena Sum 41.

Sum 41 nové album dokončují v průběhu léta 2010 a vydání plánují na podzim téhož roku. Do světa tak prostřednictvím fanstránky Theresnosoluion.com vypouštějí píseň Skumfuk. Vydavatelství ale vydání alba odsouvá až na rok 2011.

Rok 2010 je důležitý aspoň pro české fanoušky jinou událostí a tou byl historicky první koncert Sum 41 v České republice. Ten však provázely nemalé komplikace. Původním termínem pro koncert v pražském klubu Roxy byl 2. červen. Vstupenky na tento koncerty byly však během jednoho dne vyprodány, a tak byl přidán ještě druhý koncert o den dříve, tedy 1. června (vstupenky byly rozprodány rovněž během jednoho dne). Několik dní před plánovanými koncerty měl však bubeník Steve menší autonehodu, pří které si poranil zápěstí. Praha si tak na Sum 41 musela počkat až do 7. a 8. září. Namísto v klubu Roxy, kde kvůli technickým problémům nebylo uskutečnění koncertu možné, vystoupili Sum 41 v klubu Lucerna Music Bar.

Opět čtyřiZačátkem roku 2011 je konečně ohlášeno datum vydání nové desky s názvem Screaming Bloody Murder. Sum 41 tak v půlce ledna vypouštějí na internet stejnojmenný první singl. Ten jde oficiálně do prodeje a do rádií až 7. února. Celé desky se pak fanoušci dočkali koncem března. Je asi zbytečné říkat, že je opět od předešlých desek velmi odlišné. Svou tvrdostí a agresivitou ale trochu odkazuje na desky Chuck a Does This Look Infected. Samotní Sums album přirovnali k písni We're All To Blame kvůli střídání rychlých a tvrdých pasáží s pomalými melodickými částmi. Album se rovněž snaží porušovat zaběhnuté postupy. Najdeme zde proto mnoho písní, které nemají klasickou strukturu sloka / refrén / sloka / refrén / mezihra / refrén. Jako druhý singl z alba byla zvlolena píseň Baby You Don't Wanna Know, která se objevila v soundtracku filmu Green Lantern. Píseň byla doprovázená videoklipem natočeným během letního Evropského turné, v rámci kterého Sum 41 opět navštívili Českou Republiku, když vystoupili na festivalu Rock for People. Svou premiéru si odbyli i v sousedním Slovensku na festivalu TopFest. V srpnu 2011 pak bez většího povyku vychází digitálně živé album Live at House of Blues: Cleveland 15.9.2007. Jak už název napovídá, záznam koncertu byl pořízen ještě během turné k desce Underclass Hero.

Koncem roku 2011 jsou ohlášeny nominace na hudební ceny Grammy, mezi kterými nominaci v kategorii "Best Hard Rock/Metal Performance" získala i píseň Blood in My Eyes. Song se stal zároveň i třetím singlem z poslední desky. Při následném vyhlašování cen v únoru 2012 sošku Grammy Sum 41 nakonec nezískali. Singlu tak alespoň nadělili videoklip. Jeho vydání ale provázely neskutečně dlouhé průtahy a odklady a fanoušci se začínali obávat, že klip stihne stejný osud jako video k singlu Screaming Bloody Murder, které bylo natočeno, ale svého vydání se nedočkalo. Videoklip k písni Blood in My Eyes nakonec spatřil světlo světa v září 2012. O měsíc dříve ještě Sum 41 stihli znovu navštívit Českou Republiku a opět vyprodat Lucerna Music Bar.

Po skončení turné k albu Screaming Bloody Murder, kterým skončila spolupráce Sum 41 s Island Records, přichází v dubnu 2013 nečekaná zpráva. Bubeník Steve Jocz se rozhodl ukončit své působení v kapele. Přesné důvody jeho odchodu z kapely nebyly sice přesně popsány, ale s velkou pravděpodobností se jednalo o jeho rodinu, se kterou chtěl trávit více času.

Následující rok není o Sum 41 téměř slyšet. O to závažnější jsou novinky, které přicházejí na jaře roku 2014. Frontman Deryck Whibley je hospitalizován kvůli selhání jater a ledvin, které způsobil jeho těžký alkoholismus. Více než následující rok se Deryck dává dohromady a zároveň píše písně pro nové album. V červenci 2015 se pak Sum 41 objevují na pódiu během Alternative Press Music Awards, kde se s nimi na stagei nečekaně objevuje i Dave Brownsound. O měsíc později pak Sum 41 ohlašují jeho návrat zpět do kapely. Na pozici bubeníka nastupuje Frank Zummo.

A teď dokonce pětKoncem roku 2015 tak začínají Sum 41 vystupovat jako pětice a následující rok již rozjíždějí pořádné turné. Koncem června pak světu nadělují první ukázku z nové desky v podobě songu Fake My Own Death, ke kterému natáčejí i videoklip. Nejedná se však ještě o první singl. Tím se koncem srpna stává píseň War, která taktéž obdržela videoklip. Koncem srpan taktéž Sum 41 stíhají znovu navštívit Českou republiku, když zahráli na festivalu Prague Sounds Good. Celé nové album pak vychází u labelu Hopeless Records začátkem října 2016 pod názvem 13 Voices. Dá se říct, že hudebně je přímým nástupcem předchozí desky Screaming Bloody Murder. Po textové stránce především popisuje Deryckovu strastiplnou cestu za uzdravením a ponecháním minulosti za sebou. Několik dní před vydáním desky kapela ještě vypouští klip k písni God Save Us All (Death to POP).

Následující dva roky se nesou především ve znamení koncertů (s jednou zastávkou i v Česku) a tak trochu i nesplněných slibů. Od svého comebackového vystoupení na Alternative Press Music Awards 2015 totiž s rapperem DMC, jenž se Sum 41 na zmíněném koncertu vystoupil, plánují společný song. Ten se však dlouho nedaří dokončit a jeho osud je tak neznámý.

Druhou nesplněnou položkou je pak plánované live DVD, na nějž pořídili v únoru 2017 v Paříži záznam koncertu. Sum 41 však nechtěli vydat jen obyčejný koncertní záznam, ale plánoval se pořádný dokument o vzniku desky 13 Voices s prostřihy z pařížského koncertu. Celý projekt však nabírá zpoždění a je uložen k ledu. Kapela tak alespoň v květnu 2017 fanouškům naděluje klip k písni Goddamn I'm Dead Again.

Sum 41Od podzimu roku 2018, kdy Sum 41 ukončili koncertní cyklus k desce 13 Voices, se kapela opět odmlčela, aby mohla intenzivně pracovat na albu novém. To vzniká ve skutečně velké tichosti, neboť kapela tentokrát nezveřejňuje žádná videa ze studia ani krátké ukázky nových písní, jako tomu bývalo v minulosti zvykem. Proto byly zprávy z února 2019 o tom, že nová deska je hotová, dost překvapivé. Album Order In Decline je pak oficiálně představeno koncem dubna, kdy je vypuštěn i první single Out For Blood. Ten zaznamenal i překvapivý komerční úspěch, neboť se díky němu po 14-ti letech Sum 41 podívali do Top 20 žebříčku Billboard. Konkrétně v žebříčku Mainstream Rock Songs. V rychlém sledu pak v rozmezí od 11. června do 8. července následovaly další tři singly a to A Death In The Family, Never There a 45 (A Matter Of Time). Všechny čtyři singly dostaly i povedené videoklipy. Celé album pak vychází v polovině července a jak sama kapela říká, je to zatím jejich nejtvrdší a nejagresivnější deska.

Sum 41 za svou více než dvacetiletou kariéru ušli od svých pop-punkových začátků dlouhou cestu. Ať už k nim za tu dobu byly přiřazovány žánry jako punk rock, alternativní metal nebo dokonce melodický hardcore, jisté je jen to, že oni samotní nějaké hudební škatulky absolutně neřeší. Sum 41 se jednoduše považují za rockovou kapelu.